Dědictví: Co dělat, když zdědíte majetek?

Smrt a pohřeb

Po úmrtí blízké osoby se pozůstalí kromě smutku a ztráty potýkají také s řadou praktických záležitostí. Jednou z nich je i dědické řízení, které slouží k vypořádání majetku zemřelého. Dědické řízení je zahájeno z úřední povinnosti soudem, a to na základě úmrtního listu. Soud poté vyzve všechny potenciální dědice, aby se k dědictví vyjádřili.

Dědicem se může stát osoba blízká zemřelému, a to jak na základě závěti, tak i ze zákona. Závěť je jednostranný právní akt, kterým zůstavitel pro případ své smrti disponuje se svým majetkem. Pokud zemřelý závěť nesepsal, dědí ze zákona určení dědici v zákonem stanoveném pořadí a poměru. V první dědické třídě dědí manžel/ka a děti zůstavitele. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jeho potomci.

Dědictví se nabývá dnem úmrtí zůstavitele. Do dědictví však nenáleží jen majetek, ale i dluhy. Dědic má právo dědictví odmítnout, a to do jednoho měsíce od doby, kdy byl soudem o dědictví a o svém právu dědictví odmítnout informován.

Závěť: Existuje?

Závěť představuje dokument, jímž zůstavitel (osoba, po níž majetek zbývá) vyjadřuje svou poslední vůli ohledně nakládání se svým majetkem pro případ smrti. Jde o jednostranný právní akt, který nabývá účinnosti až smrtí zůstavitele. Pokud závěť neexistuje, dědické řízení se řídí zákonem a majetek se dědí podle zákonné dědické posloupnosti. Zákon rozlišuje několik typů závětí, a to závěť holografní (vlastnoručně psanou a podepsanou), závěť veřejnou (sepsanou u notáře) a závěť autenticitou (sepsanou ve formě notářského zápisu). Závěť umožňuje zůstaviteli určit, komu a jakým způsobem bude jeho majetek po smrti rozdělen. Může jím být jakákoli fyzická či právnická osoba, a to i v případě, že by na dědictví neměla nárok ze zákona.

Notář: Průvodce dědictvím

V případě úmrtí blízké osoby je třeba řešit nejen smutek a ztrátu, ale také praktické záležitosti, mezi které patří i dědické řízení. Notář v pozici soudního komisaře hraje v tomto procesu klíčovou roli. Jeho úkolem je zjistit rozsah pozůstalosti, vyhledat dědice a dohlédnout na to, aby dědictví bylo rozděleno v souladu se zákonem nebo závětí. Notář sepíše zápis o dědickém řízení, ve kterém potvrdí nabytí dědictví dědicům. Tento dokument je pak zásadní pro převod majetku zemřelé osoby na dědice. Dědicové se dělí na dědice ze zákona a dědice ze závěti. Pokud zemřelý nezanechal závěť, dědí jeho majetek dědicové ze zákona v zákonem stanoveném pořadí. Dědicové se dědictví nabývají dnem úmrtí zůstavitele, i když o tom v danou chvíli nemusí vědět. Dědické řízení je složitý proces, který vyžaduje znalost právních předpisů a specifických postupů. Proto je vhodné se v případě úmrtí blízké osoby obrátit na notáře, který vám poskytne odbornou pomoc a provede vás celým procesem dědického řízení.

Dědicové: Kdo dědí?

Po smrti člověka, který zanechal majetek, vyvstává otázka dědictví. Dědicové, tedy osoby oprávněné majetek nabýt, jsou určeni buď ze zákona, nebo na základě závěti. Zákon rozlišuje dědické třídy. V první dědické třídě dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jeho potomci. V případě, že zůstavitel neměl děti ani manžela, přechází dědické právo na druhou dědickou třídu, kterou tvoří rodiče zůstavitele a jeho sourozenci. Pokud nedědí ani osoby z druhé dědické třídy, přichází na řadu třetí a další dědické třídy. Převod majetku na dědice se děje ze zákona okamžikem smrti zůstavitele. Pro vypořádání dědictví je však nutné provést dědické řízení u notáře.

Pozůstalost: Majetek a dluhy

Po smrti blízkého člověka nastává pro pozůstalé nelehké období, a to nejen po emocionální stránce, ale i z hlediska vyřizování praktických záležitostí. Jednou z nich je i dědické řízení, během kterého dochází k vypořádání majetku a dluhů zůstavitele. Pozůstalost, tedy majetek a závazky zemřelého, přechází na dědice. Dědicové dědí majetek i dluhy v takovém rozsahu, v jakém existovaly k okamžiku úmrtí zůstavitele. Důležité je si uvědomit, že dědictví nezahrnuje pouze aktiva, jako jsou nemovitosti, peníze na účtech nebo cenné papíry, ale i pasiva, tedy dluhy. Mezi dluhy patří například nesplacené půjčky, hypotéky, faktury nebo nedoplatky na daních. Pokud hodnota pasiv převyšuje hodnotu aktiv, hovoříme o tzv. předlužené pozůstalosti. V takovém případě mají dědicové možnost dědictví odmítnout. Pro vypořádání dědictví je klíčové notářské řízení, v jehož rámci notář určí okruh dědiců a rozsah jejich dědických podílů. Dědicové se pak mohou dohodnout na vypořádání dědictví dohodou, nebo pokud se nedohodnou, rozhodne o rozdělení majetku soud.

Dědictví není jen o majetku, ale i o odkazu, který po sobě zanecháváme v srdcích druhých.

Radomír Kovář

Vzdání se dědictví

V některých případech se dědic může rozhodnout dědictví odmítnout. Vzdání se dědictví je nevratný právní akt, kterým se dědic zbavuje práva na majetek a závazky zůstavitele. K tomuto kroku se lidé uchylují z různých důvodů. Často je to kvůli obavě z vysokých dluhů, které zemřelý zanechal. Dědic totiž přebírá nejen majetek, ale i případné dluhy. Vzdát se dědictví je nutné písemně u notáře do jednoho měsíce od chvíle, kdy se dědic o úmrtí a svém dědickém nároku dozvěděl. V opačném případě se má za to, že dědictví přijal. Důležité je si uvědomit, že vzdání se dědictví se vztahuje i na nezletilé potomky. Pokud se tedy rodič vzdá dědictví, vzdává se ho i za své nezletilé děti. V takovém případě je nutné, aby soud jmenoval nezletilému dědici opatrovníka, který bude hájit jeho zájmy v dědickém řízení.

Dědická daň: Platí se?

V České republice byla daň dědická zrušena k 1. lednu 2014. To znamená, že dědicové již neplatí daň z majetku, který zdědí po zemřelém. Převod majetku zemřelé osoby na dědice se řídí občanským zákoníkem a dalšími právními předpisy. Důležité je rozlišovat mezi dědickou daní a poplatky spojenými s dědictvím. I když dědicové neplatí daň z hodnoty zděděného majetku, mohou jim vzniknout určité náklady, jako jsou například notářské poplatky za sepsání dědického řízení, poplatky za vklad do katastru nemovitostí, případně daně z příjmů z pronájmu zděděné nemovitosti. Pro více informací o dědickém řízení a souvisejících poplatcích je vhodné obrátit se na notáře nebo advokáta, kteří poskytnou odborné poradenství s ohledem na konkrétní situaci.

Vlastnost	Dedictví	Darování
Přechod majetku	Po smrti	Za života
Daně a poplatky	Mohou se lišit	Mohou se lišit

Spory o dědictví

Dědické řízení je často spojeno s emocemi a někdy i s komplikacemi. Spory o dědictví vznikají z různých důvodů. Může jít o nejasnosti v závěti, například pokud není sepsána dostatečně konkrétně, nebo pokud existuje podezření na její neplatnost. Dalším častým důvodem sporů je neshoda mezi dědici ohledně rozdělení majetku. To se může stát například v případě, že zůstavitel neměl sepsanou závěť a dědicové se nedokážou dohodnout na rozdělení majetku podle zákonné dědické posloupnosti. V takových případech je nutné obrátit se na soud, který rozhodne o rozdělení dědictví. Je důležité si uvědomit, že dědické řízení je komplexní proces a je vhodné se v něm nechat zastupovat advokátem. Advokát vám pomůže s interpretací právních předpisů, sepsáním potřebných dokumentů a s obhajobou vašich zájmů v případném soudním řízení.

Profesionální pomoc: Kdy ji využít?

Dědické řízení je často spojeno s emocemi a stresem, zvláště v období smutku. Kromě zármutku nad ztrátou blízkého člověka se dědicové musí vypořádat s právními a administrativními záležitostmi. V mnoha případech je proto vhodné využít profesionální pomoc. Notář nebo advokát specializující se na dědické právo vám poskytne odborné poradenství a pomůže vám zorientovat se v komplikované legislativě. Profesionální pomoc je obzvláště důležitá v případě, kdy je dědictví složité, například zahrnuje nemovitosti, podnikání nebo zahraniční majetek. Stejně tak v případě sporů mezi dědici je vhodné obrátit se na odborníka, který vám pomůže s mimosoudním řešením sporu nebo vás bude zastupovat v dědickém řízení. Nepodceňujte složitost dědického řízení a v případě potřeby se nebojte obrátit na profesionály. Ušetříte si tak čas, starosti a minimalizujete riziko zbytečných chyb.