Volební program SPD v roce 2026: co strana slibuje voličům

Přehled hlavních priorit volebního programu SPD

Volební program SPD se v roce 2026 opírá o několik klíčových pilířů, které strana dlouhodobě prosazuje a které tvoří jádro její politické identity. Mezi hlavní priority patří otázka migrace a bezpečnosti, kde SPD požaduje výrazné zpřísnění podmínek pro pobyt cizinců na území České republiky, důslednou ochranu státních hranic a odmítání jakýchkoli závazných kvót Evropské unie na přerozdělování migrantů. Strana opakovaně zdůrazňuje, že bezpečnost občanů musí být nadřazena mezinárodním dohodám, které podle jejího názoru omezují suverenitu státu v rozhodování o vlastní migrační politice.

Dalším významným tématem programu je vztah k Evropské unii a otázka národní suverenity. SPD dlouhodobě prosazuje myšlenku referenda o vystoupení České republiky z EU, případně alespoň výrazné omezení kompetencí unijních institucí ve prospěch národních parlamentů. Strana kritizuje to, co označuje za přebujelou byrokracii Bruselu, a požaduje, aby zásadní rozhodnutí týkající se energetiky, zemědělství nebo přistěhovalectví zůstala plně v rukou českého státu.

V hospodářské oblasti se program SPD zaměřuje na snížení daňové zátěže pro střední třídu a živnostníky, zjednodušení daňového systému a podporu domácích výrobců a zemědělců. Strana rovněž prosazuje důraz na energetickou nezávislost, včetně rozvoje jaderné energetiky a omezení závislosti na dovozu surovin ze zahraničí. Sociální politika programu se soustředí na podporu rodin s dětmi, zvýšení důchodů a zachování současného důchodového systému bez razantních reforem, které by mohly ohrozit stabilitu výplat starobních penzí.

Program dále obsahuje požadavky v oblasti přímé demokracie, zejména zavedení obecného referenda, které by umožnilo občanům rozhodovat o zásadních otázkách státní politiky mimo rámec parlamentních voleb. SPD v tomto ohledu argumentuje tím, že současný systém zastupitelské demokracie nedostatečně reflektuje vůli veřejnosti, a proto je potřeba posílit nástroje přímé participace obyvatel na rozhodování.

Neopomenutelnou částí volebního programu je také důraz na tradiční hodnoty a rodinnou politiku, kde strana vystupuje proti tomu, co považuje za ideologické experimenty ve školství a veřejné správě, a naopak podporuje posílení role rodiny jako základní jednotky společnosti. V oblasti zahraniční politiky se SPD staví kriticky k vojenským paktům a mezinárodním závazkům, které by mohly zatáhnout Českou republiku do konfliktů mimo její bezprostřední zájmy, a prosazuje neutrální postoj v mezinárodních otázkách.

Celkově lze shrnout, že volební program SPD pro rok 2026 kombinuje důraz na národní suverenitu, bezpečnost, ekonomickou stabilitu a tradiční společenské hodnoty, přičemž se snaží oslovit voliče, kteří vnímají současný politický systém jako vzdálený jejich každodenním potřebám a preferují jednoznačná a konkrétní řešení.

Postoj k Evropské unii a referendu o vystoupení

SPD dlouhodobě staví svůj postoj k Evropské unii na požadavku vypsání referenda o vystoupení České republiky z EU, přičemž tento bod zůstává i v roce 2026 jedním z ústředních pilířů volebního programu strany. Tomio Okamura a jeho hnutí opakovaně zdůrazňují, že o tak zásadní otázce, jako je členství státu v nadnárodním uskupení, by měli rozhodovat přímo občané, nikoli politici v parlamentu. SPD proto navrhuje uspořádat závazné referendum, ve kterém by si voliči vybrali mezi zachováním členství a vystoupením z unie podle vzoru britského brexitu. Strana přitom argumentuje tím, že Evropská unie se v posledních letech vyvíjí směrem k centralizaci moci v Bruselu a omezování národní suverenity členských států, což je podle SPD dlouhodobě neudržitelné a v rozporu se zájmy České republiky.

Sociálně demokratická strana (ČSSD, respektive její nástupnické či spřízněné subjekty) se naopak profiluje jako proevropská síla, která odmítá myšlenku referenda o vystoupení a považuje членство v EU za strategickou kotvu české zahraniční politiky i ekonomiky. Sociální demokraté argumentují, že Česká republika jako malá otevřená ekonomika potřebuje být součástí velkého hospodářského a politického celku, aby si udržela vliv na mezinárodní scéně a mohla těžit z volného pohybu zboží, služeb a osob. V jejich programu se objevuje důraz na reformu Evropské unie zevnitř, tedy na prosazování sociálnějšího rozměru evropské integrace, posílení pracovních práv, ochrany životního prostředí a solidarity mezi členskými státy, nikoli na odchod z unijních struktur.

Rozdíl mezi oběma stranami je tedy ve svém jádru civilizační a hodnotový. SPD vnímá EU jako hrozbu pro národní identitu a suverenitu, zatímco sociální demokraté ji chápou jako prostor pro spolupráci a společné řešení nadnárodních problémů, jako jsou migrace, klimatická změna nebo hospodářská nestabilita. SPD ve svém programu pro rok 2026 navíc spojuje otázku referenda o EU s dalšími tématy, jako je ochrana hranic, odmítání migračních kvót a kritika takzvaného Green Dealu, čímž vytváří komplexní narativ o „záchraně“ české suverenity před bruselskou byrokracií. Sociální demokraté proti tomu stavějí argument, že izolace od evropských struktur by pro Česko znamenala ekonomické i politické oslabení, ztrátu přístupu k evropským fondům a rizika spojená s hospodářskou nejistotou mimo jednotný trh.

Je patrné, že otázka referenda o vystoupení z EU zůstává i v roce 2026 jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi programy obou stran a bude pravděpodobně hrát důležitou roli i v nadcházejících politických debatách, protože obě strany se snaží tímto tématem oslovit odlišné skupiny voličů – SPD ty, kteří jsou skeptičtí k evropské integraci, a sociální demokraté ty, kteří vidí budoucnost České republiky pevně spojenou s evropským projektem.

Imigrační politika a ochrana hranic

SPD dlouhodobě staví svou imigrační politiku na zásadě, že Česká republika by neměla přijímat žádné nelegální migranty ani se podílet na jejich přerozdělování podle unijních kvót. Ve svém volebním programu strana opakovaně zdůrazňuje, že hranice České republiky musí být důsledně chráněny a že stát by měl mít plnou kontrolu nad tím, kdo na jeho území vstupuje a za jakých podmínek. Tomio Okamura a jeho hnutí prosazují návrat k tvrdé pohraniční kontrole, a to i v rámci schengenského prostoru, pokud by to bylo nutné k zastavení nelegálních přechodů. SPD rovněž požaduje, aby Česká republika vystoupila z takzvaného migračního paktu Evropské unie, který podle jejího vyjádření ohrožuje suverenitu státu v otázkách azylové a migrační politiky. Strana argumentuje tím, že o tom, kdo bude žít na českém území, by měli rozhodovat čeští občané, nikoliv byrokraté v Bruselu.

Součástí programu SPD je také důraz na posílení pravomocí a personálního vybavení Policie České republiky a případně i armády při ochraně státních hranic, zejména v souvislosti s možnými migračními tlaky ze zemí mimo Evropskou unii. Hnutí prosazuje zpřísnění podmínek pro udělování azylu a rychlejší deportace osob, které v Česku pobývají neoprávněně nebo se dopustily trestné činnosti. V rétorice SPD se často objevuje tvrzení, že nekontrolovaná migrace představuje bezpečnostní riziko a zátěž pro sociální systém, a proto by měla mít prevence a odmítání nelegální migrace prioritu před jakýmikoliv formami solidárního přerozdělování migrantů mezi členskými státy Unie.

Sociální demokracie k tématu migrace přistupuje odlišně, byť ani ona nezavírá dveře před požadavkem na funkční a bezpečné hranice. Sociální demokraté ve svém programu obvykle zdůrazňují potřebu vyváženého přístupu, který kombinuje ochranu hranic s respektováním mezinárodních závazků České republiky, včetně azylového práva a lidských práv žadatelů o mezinárodní ochranu. Strana klade důraz na to, že migrační politika by měla být řešena na evropské úrovni společně s ostatními členskými státy, nikoli izolovaně, a že jednostranné kroky mohou spíše prohloubit problémy než je vyřešit. Sociální demokraté zároveň upozorňují na nutnost rozlišovat mezi ekonomickou migrací, která může za určitých podmínek pomoci řešit nedostatek pracovní síly v některých odvětvích, a nelegální migrací, kterou je třeba účinně regulovat.

Zatímco SPD volá po tvrdém a nekompromisním postupu vůči nelegální migraci a odmítá jakékoli kvóty na přerozdělování migrantů, sociální demokracie preferuje spíše systémová opatření, posílení kapacit na vnějších hranicích Evropské unie a spolupráci s zeměmi původu migrantů. Oba politické proudy se shodují v tom, že ochrana hranic je důležitým tématem pro bezpečnost občanů, liší se však v míře restriktivnosti navrhovaných opatření a v ochotě podřídit českou migrační politiku širšímu evropskému rámci. Tento rozdíl se v roce 2026 stává jedním z klíčových bodů, které odlišují programové priority obou stran ve veřejné diskusi o budoucnosti migrační a azylové politiky v České republice.

Přímá demokracie a rozšíření referend

Otázka přímé demokracie a rozšíření referend patří k tématům, která hnutí SPD dlouhodobě prosazuje a která zůstávají jádrem jeho volebního programu i pro rok 2026. Strana pod vedením Tomia Okamury opakovaně zdůrazňuje, že současný systém zastupitelské demokracie nedostatečně reflektuje vůli občanů, a proto navrhuje zavedení obecného zákona o celostátním referendu, který by umožnil lidem přímo rozhodovat o zásadních otázkách, jako je například vystoupení České republiky z Evropské unie, přijetí eura nebo otázky migrační politiky. SPD dlouhodobě argumentuje tím, že občané by měli mít možnost vyjádřit se k důležitým rozhodnutím bez zprostředkování politických elit, a referendum vnímá jako nástroj, který by mohl obnovit důvěru veřejnosti v politický systém.

Sociální demokraté k tématu přímé demokracie přistupují s jistou obezřetností, byť ani oni nezavrhují myšlenku širšího zapojení občanů do rozhodovacích procesů. Sociálně demokratická strana ve svém programu spíše akcentuje posílení participace na komunální a regionální úrovni, tedy možnost obcí a krajů vypisovat místní referenda k otázkám, které se bezprostředně dotýkají životů lidí – například k výstavbě průmyslových zón, dopravní infrastruktury nebo k nakládání s veřejným majetkem. Sociální demokraté zdůrazňují, že přímá demokracie musí být doplňkem, nikoliv náhradou zastupitelské demokracie, a varují před rizikem zneužití referend k prosazování populistických nebo krátkozrakých rozhodnutí, která by mohla poškodit dlouhodobé zájmy státu.

Rozdíl mezi oběma stranami je patrný především v míře, v jaké by se referendum mělo stát běžným nástrojem politického rozhodování. Zatímco SPD volá po co nejširším uplatnění přímé demokracie a považuje referendum za rovnocenný, ne-li nadřazený nástroj vůči rozhodování parlamentu, sociální demokraté preferují kombinaci konzultativních a závazných referend s pečlivě definovanými podmínkami, aby nedocházelo k oslabení právního státu a ústavních principů. Sociální demokracie také upozorňuje na nutnost zajistit dostatečnou informovanost občanů před hlasováním, aby referendum nebylo zneužito k manipulaci veřejného mínění.

V roce 2026 se toto téma znovu dostává do popředí veřejné diskuse, zejména v souvislosti s rostoucí nedůvěrou části společnosti k tradičním politickým institucím. SPD tuto atmosféru využívá k posílení svého programu přímé demokracie, zatímco sociální demokraté se snaží nabídnout alternativu, která by kombinovala větší zapojení občanů s odpovědným a transparentním rozhodováním na úrovni státu. Oba přístupy tak reflektují širší evropský trend, kdy se otázka přímé demokracie a referend stává jedním z klíčových bodů politického soupeření mezi populistickými a tradičními stranami.

Ekonomické a daňové návrhy strany

Hnutí SPD staví svůj ekonomický program na kombinaci národně orientované hospodářské politiky a snahy odlehčit daňové zatížení běžným občanům a menším podnikatelům. Jedním z nejčastěji opakovaných bodů je požadavek na zrušení nebo výrazné omezení progresivního zdanění fyzických osob a návrat k jednodušší dani, která by podle hnutí méně zatěžovala střední třídu a živnostníky. SPD dlouhodobě kritizuje takzvané konsolidační balíčky předchozích vlád, které podle jejich vyjádření zvýšily daňovou zátěž domácností i firem, a slibuje jejich postupné rozvolnění. V programu se objevuje i požadavek na zrušení EET v podobě, v jaké byla dříve zavedena, respektive zjednodušení evidence tržeb tak, aby nezatěžovala drobné podnikatele administrativou.

Dalším pilířem je odpor k zelené dani a poplatkům spojeným s emisními povolenkami, které SPD označuje za hlavní příčinu růstu cen energií. Hnutí navrhuje snížení spotřebních daní u pohonných hmot a energií, případně zavedení stropů na ceny elektřiny a plynu pro domácnosti a malé podniky. Součástí je i požadavek na revizi příspěvků do rozpočtu Evropské unie a přehodnocení finančních toků směřujících na politiky, s nimiž SPD nesouhlasí, včetně migrační a klimatické agendy.

Sociálně demokratická strana staví svůj ekonomický program na jiných základech, byť v některých bodech se s SPD částečně shoduje, zejména v důrazu na ochranu nižších a středních příjmových skupin. ČSSD prosazuje zavedení progresivnějšího zdanění vysokých příjmů a majetku, včetně diskuze o dani z nemovitostí u luxusních nemovitostí a sekundárních bytů určených k investičním účelům. Sociální demokraté dlouhodobě podporují zvyšování minimální mzdy a valorizaci důchodů nad rámec zákonné inflační doložky, což by podle jejich vyjádření mělo zajistit vyšší kupní síl u nejohroženějších skupin obyvatel.

V daňové oblasti ČSSD navrhuje zjednodušení daňového systému pro zaměstnance a zavedení vyšších slev na dani pro rodiny s dětmi, zejména pro samoživitele a rodiny s nižšími příjmy. Strana rovněž počítá s rozšířením veřejných investic do bydlení, infrastruktury a zdravotnictví, které by měly být financovány částečně z vyššího zdanění nadnárodních korporací a bankovního sektoru. Sociální demokraté opakovaně zmiňují potřebu zavedení sektorové daně pro banky a energetické giganty, jejíž výnosy by měly sloužit k financování sociálních programů a podpoře veřejných služeb.

Obě strany se shodují v kritice růstu cen energií a potřebě větší regulace trhu, liší se však v přístupu k daňové politice jako celku – SPD sází na snižování daní a omezení státních zásahů, zatímco ČSSD preferuje cílenější přerozdělování a vyšší zdanění bohatších vrstev společnosti ve prospěch sociálního státu.

Důchody, sociální dávky a rodinná politika

Když se podíváme na to, jak strana SPD a Sociálně demokratická strana přistupují k důchodům, sociálním dávkám a rodinné politice, je patrné, že oba subjekty se snaží oslovit voliče, kteří pociťují nejistotu ohledně své finanční budoucnosti ve stáří i schopnosti uživit rodinu v době rostoucích životních nákladů. SPD ve svém programu dlouhodobě zdůrazňuje potřebu zachování a posílení státního důchodového systému, přičemž odmítá jakékoli experimenty s povinným soukromým spořením či zvyšováním důchodového věku nad hranici, kterou považuje za sociálně únosnou. Hnutí prosazuje myšlenku, že lidé, kteří odpracovali celý svůj produktivní život, by měli mít nárok na důstojný důchod bez ohledu na to, jak se vyvíjí ekonomická situace státu. Zároveň SPD opakovaně kritizuje takzvanou důchodovou reformu prosazovanou předchozími vládami a slibuje její přehodnocení, pokud se dostane k moci nebo bude mít vliv na sestavování vládní koalice.

Sociální demokracie na druhou stranu klade důraz na solidaritu mezi generacemi a na potřebu systémových změn, které by zajistily udržitelnost důchodového systému i pro budoucí generace. ČSSD, respektive její nástupnické uskupení, prosazuje myšlenku valorizace důchodů podle reálného růstu mezd a inflace, aby senioři nebyli ohroženi propadem životní úrovně. Sociální demokraté také akcentují potřebu zvýšit minimální důchody a zavést mechanismy, které by chránily nejnižší příjmové skupiny seniorů před chudobou.

V oblasti sociálních dávek obě strany sdílejí přesvědčení, že stát by měl hrát aktivní roli v podpoře nejzranitelnějších skupin obyvatelstva, byť se liší v konkrétních nástrojích. SPD prosazuje zjednodušení systému sociálních dávek a jejich lepší zacílení tak, aby se dostaly především k těm, kteří je skutečně potřebují, přičemž hnutí dlouhodobě kritizuje zneužívání dávkového systému a volá po přísnějších kontrolách. Sociální demokraté naopak zdůrazňují potřebu rozšíření sociální sítě a zvýšení podpory pro rodiny s dětmi, samoživitele a osoby se zdravotním postižením.

Rodinná politika je pro obě strany klíčovým tématem. SPD prosazuje podporu tradiční rodiny, zvýšení rodičovského příspěvku a daňové úlevy pro rodiny s dětmi, přičemž vidí rodinu jako základní pilíř společnosti, který zasluhuje maximální ochranu ze strany státu. Sociální demokracie se zaměřuje na dostupnost bydlení pro mladé rodiny, rozšíření kapacit školek a jeslí a podporu slaďování pracovního a rodinného života, zejména pro ženy vracející se po mateřské dovolené zpět na trh práce. Obě strany se shodují, že současný stav, kdy mnoho rodin balancuje na hranici chudoby navzdory zaměstnání obou rodičů, je dlouhodobě neudržitelný a vyžaduje razantní politická řešení.

Postoj k energetické politice a cenám energií

Energetická politika patří v roce 2026 k tématům, která obě strany zařadily mezi hlavní volební priority, byť z odlišných výchozích pozic. SPD dlouhodobě staví svůj postoj na kritice takzvané zelené politiky Evropské unie a na odmítání Green Dealu, který podle jejího vedení výrazně přispívá k vysokým cenám elektřiny a plynu pro domácnosti i firmy. Hnutí opakovaně zdůrazňuje, že Česká republika by měla mít právo rozhodovat o vlastním energetickém mixu bez direktivních zásahů z Bruselu a že je nutné zachovat jádro i uhlí jako přechodné zdroje, dokud nebude zajištěna stabilní a levná alternativa. SPD ve svém programu prosazuje také zrušení emisních povolenek v jejich současné podobě, protože je považuje za jeden z hlavních důvodů, proč ceny energií v Česku rostou rychleji, než by odpovídalo skutečným výrobním nákladům.

Sociálně demokratická strana naopak vychází z přesvědčení, že energetická transformace je nevyhnutelná, ale musí být sociálně spravedlivá a nesmí dopadat především na nízkopříjmové domácnosti a seniory. Ve svém programu klade důraz na rozšíření sociálních tarifů, na podporu komunitní energetiky a na zavedení regulovaných cen pro ohrožené skupiny obyvatel. Sociální demokraté argumentují, že stát by měl aktivněji vstupovat do trhu s energiemi tam, kde tržní mechanismy selhávají, a že podpora obnovitelných zdrojů, zejména solárních a větrných elektráren, je dlouhodobě cestou k nižším a stabilnějším cenám, nikoli jejich příčinou, jak tvrdí SPD.

Obě strany se shodují v tom, že současná cenová hladina energií je pro velkou část české společnosti dlouhodobě neúnosná, avšak řešení navrhují diametrálně odlišná. Zatímco SPD sází na národní energetickou suverenitu, návrat k jaderné energetice jako hlavnímu pilíři a odmítání dalších evropských regulací, sociální demokraté prosazují kombinaci státních zásahů, sociálních opatření a postupné, řízené transformace směrem k obnovitelným zdrojům. SPD rovněž kritizuje dosavadní vládní kroky v oblasti energetiky jako nedostatečné a neefektivní, přičemž volá po revizi smluv s dodavateli energií a po větší transparentnosti při tvorbě cen na energetické burze.

Sociální demokraté se ve svém programu naopak zaměřují na dlouhodobou modernizaci distribuční sítě a na investice do úspor energie v domácnostech, což podle nich přinese reálné snížení výdajů obyvatel bez nutnosti návratu k fosilním zdrojům. Rozdílný přístup obou stran k energetické politice tak odráží jejich celkové ideologické zakotvení – SPD zdůrazňuje národní zájmy a nezávislost na evropských institucích, zatímco sociální demokracie klade důraz na solidaritu, regulaci trhu a ochranu nejzranitelnějších skupin obyvatelstva před dopady vysokých cen energií. Právě téma cen elektřiny a plynu tak zůstává jedním z klíčových bodů, kterými se obě strany snaží oslovit voliče před nadcházejícími volbami v roce 2026.

Zahraniční politika a vztah k NATO

Zahraniční politika patří k tématům, ve kterých se SPD profiluje nejostřeji a nejhlasitěji, přičemž jejím ústředním motivem je požadavek na vystoupení České republiky z Evropské unie a zásadní přehodnocení vztahu k NATO. Strana Tomia Okamury dlouhodobě prosazuje myšlenku takzvaného Czechexitu, tedy referenda o vystoupení z EU, které označuje za byrokratický a nedemokratický projekt omezující suverenitu národních států. Podle programu SPD by Česká republika měla nahradit členství v unii sítí bilaterálních smluv a volným obchodním uspořádáním, které by podle strany lépe odpovídalo národním zájmům. V otázce NATO je pozice SPD složitější a v posledních letech se poněkud proměňuje – strana formálně nevolá po okamžitém vystoupení z aliance, avšak dlouhodobě kritizuje zapojení České republiky do zahraničních vojenských operací a odmítá jakékoli navyšování výdajů na obranu nad rámec toho, co považuje za nezbytné pro čistě defenzivní účely. SPD rovněž velmi kriticky vystupuje proti vojenské podpoře Ukrajiny a opakovaně zpochybňuje smysl dodávek zbraní, přičemž prosazuje diplomatické řešení konfliktu a okamžité zastavení bojů, což jí často vynáší obvinění z prokremelské orientace, která strana odmítá.

Sociálně demokratická strana staví svůj zahraničněpolitický program na diametrálně odlišných základech. ČSSD se hlásí k pevnému zakotvení České republiky v euroatlantických strukturách a považuje členství v NATO za jeden z pilířů národní bezpečnosti, který nelze zpochybňovat. Strana podporuje plnění závazků vyplývajících z aliance, včetně dohodnutého objemu výdajů na obranu, a zdůrazňuje potřebu modernizace armády i posílení schopnosti Česka přispívat ke kolektivní obraně. Ve vztahu k Evropské unii je pozice ČSSD rovněž jednoznačně proevropská, byť s důrazem na reformu unijních institucí směrem k větší sociální citlivosti a spravedlivějšímu rozdělování evropských fondů. Strana odmítá nacionalistickou rétoriku a varuje před izolacionismem, který by podle ní ohrozil ekonomickou stabilitu i bezpečnost země. V otázce války na Ukrajině se ČSSD staví na stranu podpory ukrajinské svrchovanosti a odmítá jakékoli řešení, které by legitimizovalo územní zisky získané vojenskou agresí, byť zároveň volá po hledání cest k trvalému a spravedlivému míru.

Rozdíl mezi oběma stranami je tedy v této oblasti zásadní a téměř nepřekonatelný. Zatímco SPD stojí na pozici národní suverenity, odmítání nadnárodních závazků a skepse k dosavadnímu směřování zahraniční politiky, sociální demokracie zdůrazňuje spolupráci, mezinárodní solidaritu a nezpochybnitelnost členství v NATO i EU jako záruky bezpečnosti a prosperity. Tento kontrast se pravděpodobně promítne i do případných koaličních jednání, pokud by se obě strany měly po volbách v roce 2025 nacházet v podobném vládním uspořádání, což činí zahraniční politiku jedním z nejcitlivějších bodů jejich programového srovnání.

Bezpečnost, policie a boj s kriminalitou

Bezpečnost a boj s kriminalitou patří mezi témata, na která obě strany, SPD i Sociální demokracie, kladou ve svých volebních programech značný důraz, byť z odlišných úhlů pohledu a s jinak nastavenými prioritami. SPD dlouhodobě prosazuje tvrdší přístup k vymáhání práva a opakovaně zdůrazňuje potřebu posílení policejních sborů jak po personální, tak po technické stránce. Hnutí volá po navýšení počtu policistů v ulicích, zejména ve větších městech a v lokalitách, které jsou dlouhodobě označovány za problémové z hlediska majetkové i násilné trestné činnosti. Součástí programu je také požadavek na zpřísnění trestů za závažné trestné činy, včetně recidivy, a na omezení možnosti podmíněného propouštění u pachatelů opakované trestné činnosti. SPD rovněž prosazuje důslednější kontrolu migrace, kterou spojuje s otázkou vnitřní bezpečnosti, a požaduje razantnější postup vůči nelegální migraci jako prevenci proti nárůstu kriminality spojené s touto problematikou.

Sociální demokracie k tématu bezpečnosti přistupuje spíše z pozice sociálního kontextu kriminality, přičemž zdůrazňuje, že prevence a řešení sociálních příčin trestné činnosti jsou stejně důležité jako represivní opatření. V programu strany se objevuje důraz na podporu obecní a městské policie, na rozšíření preventivních programů ve školách a na spolupráci s neziskovými organizacemi, které se věnují práci s ohroženou mládeží a rizikovými skupinami obyvatel. ČSSD dlouhodobě podporuje myšlenku, že investice do sociálních služeb a do boje s chudobou mohou v konečném důsledku snížit míru kriminality účinněji než pouze zpřísňování trestů. Strana také akcentuje potřebu modernizace policejního vybavení a zlepšení podmínek pro práci policistů, včetně jejich platového ohodnocení, které by mělo odpovídat náročnosti a rizikovosti jejich povolání.

Obě strany se shodují v tom, že je nutné posílit boj s organizovaným zločinem, korupcí a hospodářskou kriminalitou, byť konkrétní nástroje k dosažení tohoto cíle se liší. SPD klade důraz na zpřísnění legislativy a rychlejší trestní řízení, zatímco sociální demokraté zdůrazňují potřebu transparentnosti veřejné správy a nezávislosti orgánů činných v trestním řízení. V otázce kybernetické bezpečnosti obě strany vnímají narůstající hrozby spojené s digitalizací společnosti a volají po investicích do ochrany kritické infrastruktury, byť tento bod není v jejich programech rozveden do větších detailů.

Za zmínku stojí i to, že SPD v minulosti opakovaně kritizovala nedostatečné personální kapacity policie a požadovala navýšení rozpočtu bezpečnostních složek, což zůstává i v aktuálním programu jedním z klíčových bodů. Sociální demokracie naproti tomu zdůrazňuje význam komunitní policie a budování důvěry mezi občany a bezpečnostními složkami jako dlouhodobé strategie ke snížení kriminality. Obě strany tak nabízejí odlišné, ale v jistém smyslu doplňující se pohledy na otázku bezpečnosti, kdy jedna strana sází na represi a posílení sil, druhá na prevenci a sociální řešení příčin trestné činnosti.

Zdravotnictví a školství v programu

Zdravotnictví patří dlouhodobě k tématům, na kterých se SPD i Sociální demokracie snaží ukázat rozdíl mezi sebou a takzvaným mainstreamem, byť samotné recepty na fungování systému se u obou stran liší v mnoha ohledech. SPD ve svém programu opakovaně zdůrazňuje, že zdravotní péče musí zůstat bezplatná a dostupná pro všechny občany České republiky, přičemž odmítá jakékoli kroky směřující k větší privatizaci zdravotnických zařízení. Hnutí kritizuje nedostatek lékařů a zdravotních sester v regionech a navrhuje motivační programy, které by měly přilákat mladé lékaře do menších měst a na venkov, kde se dlouhodobě potýkají s odchodem odborného personálu do zahraničí nebo do větších měst s lepším finančním ohodnocením. Sociální demokracie naproti tomu klade důraz na posílení veřejného zdravotnictví jako celku a na to, aby zdravotní pojišťovny byly transparentnější ve svém hospodaření. ČSSD historicky prosazovala myšlenku, že zisky ze zdravotního pojištění by se měly vracet zpět do systému, nikoli odcházet mimo něj, a tento princip zůstává i v aktuálních programových materiálech strany patrný.

Pokud jde o školství, obě strany se shodují na tom, že současný stav vzdělávacího systému vyžaduje zásadní změny, byť z různých důvodů a s odlišnými návrhy řešení. SPD prosazuje návrat k tradičním hodnotám ve výuce, silnější důraz na český jazyk, historii a základní dovednosti, a naopak kritizuje inkluzi ve své současné podobě, kterou považuje za neefektivní jak pro žáky se speciálními potřebami, tak pro ostatní děti ve třídě. Hnutí také dlouhodobě volá po vyšším finančním ohodnocení učitelů, ovšem současně odmítá přílišnou byrokratizaci škol a nadměrné testování žáků, které podle jejich vyjádření odvádí pozornost od skutečného vzdělávání.

Sociální demokracie se ve svém programu naopak více zaměřuje na rovný přístup ke vzdělání bez ohledu na sociální zázemí rodiny, přičemž zdůrazňuje potřebu investic do veřejných škol, modernizace vybavení učeben a podpory celoživotního vzdělávání. Strana rovněž akcentuje potřebu posílit odborné a technické školství, aby absolventi lépe odpovídali potřebám trhu práce, a to i s ohledem na proměny ekonomiky spojené s digitalizací a automatizací, které se v roce 2026 stávají stále naléhavějším tématem.

Obě strany se shodují v tom, že současný systém financování zdravotnictví i školství je dlouhodobě podfinancovaný a že je nutné hledat nové zdroje, aniž by se zvyšovala daňová zátěž běžných občanů. Rozdíl je patrný především v konkrétních nástrojích, kterými by chtěly tento cíl dosáhnout, což ukazuje na širší ideologické rozdělení mezi národně orientovaným populismem SPD a tradičnější sociálně-demokratickou linií, která se snaží najít rovnováhu mezi solidaritou a fiskální odpovědností.

Volební program by neměl být sbírkou slibů, které se čtou jednou za čtyři roky a pak se zapomenou, ale závazkem, který strana musí obhajovat každý den svého vládnutí.

Radovan Prokop

Kritika současné vlády a opozičních stran

Hnutí SPD i sociální demokraté se v předvolebních vystoupeních shodně vymezují vůči vládní koalici, byť z odlišných ideologických pozic, a jejich kritika tvoří podstatnou část volební kampaně před podzimními volbami. SPD dlouhodobě obviňuje současnou vládu z toho, že ztratila kontakt s obyčejnými lidmi a že její politika vede k prohlubování ekonomických potíží běžných rodin. Podle představitelů hnutí vláda neřeší rostoucí životní náklady, přičemž stát podle jejich slov spíše zatěžuje občany novými poplatky a regulacemi, než aby jim ulevoval. SPD rovněž opakovaně kritizuje unijní politiku, kterou vláda podle jejího vyjádření nekriticky přijímá, a to zejména v oblastech migrace, energetiky a takzvaného Green Dealu, jenž je označován za ekonomicky nebezpečný experiment ohrožující konkurenceschopnost českého průmyslu.

Sociální demokraté se ve své kritice zaměřují především na sociální dopady vládní politiky. Zdůrazňují, že současná vláda podle nich zanedbala sociální stát a že se v posledních letech prohloubily rozdíly mezi bohatými a chudými částmi společnosti. Kritizují také stav veřejných služeb, zejména zdravotnictví a školství, kde podle nich chybí systémové investice a dostatečné ohodnocení zaměstnanců. Sociální demokraté vládě vyčítají, že se soustředí na úspory na úkor sociálně slabších skupin obyvatel, zatímco podle jejich názoru nedochází k odpovídajícímu zdanění velkých korporací a nejbohatších vrstev společnosti.

Obě strany se také vyjadřují kriticky k dalším opozičním i vládním subjektům, byť z různých důvodů. SPD dlouhodobě odmítá spolupráci s tradičními parlamentními stranami, které označuje za součást systémových politiků, jimž chybí ochota řešit skutečné problémy občanů. Sociální demokraté se naopak snaží profilovat jako alternativa k současné vládní koalici i k populistickým hnutím, přičemž zdůrazňují, že jejich program je založen na tradičních sociálně demokratických hodnotách spravedlnosti, solidarity a ochrany zaměstnanců.

Kritika směřuje také na hospodářskou politiku vlády, kterou obě strany označují za nedostatečně promyšlenou. SPD zdůrazňuje potřebu ochrany národních zájmů a odmítá další prohlubování evropské integrace, kterou spojuje s omezováním svrchovanosti České republiky. Sociální demokraté naopak volají po aktivnější roli státu v ekonomice, včetně větší podpory veřejných investic a ochrany zaměstnaneckých práv, což podle nich současná vláda dlouhodobě opomíjí.

Společným rysem kritiky obou stran je přesvědčení, že současná vláda ztratila důvěru značné části veřejnosti a že přichází čas na výraznou politickou změnu. Zatímco SPD sází na národně konzervativní a protiimigrační rétoriku, sociální demokraté se snaží oslovit voliče důrazem na sociální spravedlnost a obnovu veřejných služeb, což z obou stran činí výrazné, byť programově odlišné hlasy kritizující směřování současné vládní politiky.

Volební výsledky a aktuální politická pozice SPD

Hnutí SPD, vedené Tomiem Okamurou, se v posledních letech pevně etablovalo jako jedna z relevantních sil na české politické scéně, byť jeho postavení procházelo v čase určitými výkyvy. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 hnutí zaznamenalo citelný pokles oproti předchozímu volebnímu období a jen s obtížemi překročilo hranici pro vstup do dolní komory parlamentu. Tento výsledek byl mnohými komentátory interpretován jako důsledek vnitřních personálních sporů, odchodu některých výrazných tváří i celkové proměny nálad ve společnosti, která v době pandemických opatření hledala jiná politická témata než ta, na která SPD tradičně sázelo.

V následujících letech se však hnutí snažilo svou pozici stabilizovat a znovu si vybudovat voličskou základnu, přičemž se profilovalo především jako hlas nespokojených s vládní politikou, s cenami energií, s migrační situací v Evropě a s fungováním Evropské unie jako celku. Do sněmovních voleb v roce 2025 vstupovalo SPD s ambicí navázat na svou dřívější silnou pozici z let 2017 a 2018, kdy se hnutí poprvé prosadilo jako významný hráč s dvouciferným ziskem. Výsledky posledních voleb ukázaly, že SPD si dokázalo udržet relevantní podíl hlasů a v Poslanecké sněmovně obhájilo pozici jednoho z hlasitějších opozičních, respektive koaličních aktérů, podle toho, jak se nakonec vyvinula povolební jednání.

Aktuální politická pozice hnutí je v roce 2026 charakterizována snahou profilovat se jako alternativa k tradičním stranám, které SPD dlouhodobě označuje za součást takzvaného systému. Hnutí se opakovaně vymezuje vůči Evropské unii, přičemž jeho rétorika v posledních měsících akcentuje témata suverenity, národních zájmů a odmítání toho, co Okamura a jeho spolupracovníci nazývají diktátem Brusele. Zároveň SPD pokračuje v kritice migrační politiky a zdůrazňuje potřebu tvrdšího přístupu k ochraně státních hranic.

Ve srovnání s programem sociálně demokratických stran, tedy stran hlásících se k tradičním hodnotám sociální demokracie jako je silný sociální stát, solidarita, ochrana zaměstnanců a redistribuce bohatství, se volební program SPD od tohoto ideového rámce v mnohém liší, byť některé sociální prvky, například důraz na dostupné bydlení, důchody či podporu rodin, hnutí do svého programu rovněž zařazuje. Zatímco sociální demokracie klade tradičně důraz na univerzalismus a otevřenost, SPD spojuje sociální požadavky s národně orientovanou rétorikou a s podmínkou, že sociální dávky a výhody by měly směřovat především k českým občanům.

Aktuální politická pozice SPD v roce 2026 tak zůstává pozicí strany, která se snaží spojovat sociální témata s nacionálně konzervativním a euroskeptickým postojem, čímž si udržuje specifickou skupinu voličů, kteří jsou nespokojeni s vývojem ve společnosti a hledají radikálnější alternativu k etablovaným politickým subjektům.